Eminem v časopise Vibe: Can I kick it? 1/2

EminemUž delší dobu se chystám objasnit českým fanouškům Eminema, proč se Relapse točí zrovna okolo prášků. Relapse je návrat k závislosti a právě to Eminem provedl hned několikrát – vracel se k práškům. Po postavení se „na nohy“ vydal album Relapse (jak příznačné že) a také vyšel rozhovor v časopisu vibe (u nás klasicky nedostupný). Na internetových stránkách časopisu je pak na článek pouze upoutávka, která končí zhruba ve dvou třetinách příběhu. Naštěstí se mi tuto část časopisu podařilo sehnat a vy si tak můžete Eminemův příběh vychutnat pěkně celý. Nejedná se ale o celý přeložený článek, jen o část, kde Eminem probírá prášky. Pokud někdo chcete celý anglický rozhovor, ozvěte se v komentářích. Text je pro svou délku rozdělen do dvou částí, pro lepší stravitelnost. Za překlad patří již klasicky díky Leie.

Eminem: Vyjasnil jsem si všechno s mou rodinou a přáteli, a myslím, že je čas, abych to udělal i u mých fanoušků. První ze všeho, jsem gay … Ne, dělám si srandu.

Není zrovna tajemství, že jsem měl problém s drogami. Jenom asi žádný z mých fanoušků neví, jak to bylo zlé. Když jsem šel v roce 2005 do léčebny, šel jsem tam s nespavostí, teda aspoň jsem si to myslel, že je to nespavost. Ale byl jsem závislý na drogách, jenom jsem nebyl připravený si to přiznat. Bral jsem Valium, Ambien a Vicodin. A bral jsem jich hodně. Kdybyste chtěli číslo, kolik Vicodinu jsem denně asi vzal, bylo to někde mezi deseti a dvaceti. U Valia a Ambienu byly ty čísla tak vysoké, že jsem ani nevěděl, kolik toho beru. Sotva jsem ustál Anger Management Tour 3 (léto 2005). A i to jenom tak tak. Měl jsem sebou doktora, který určoval, kolik jich můžu vzít aby to nebylo moc, ale abych mohl v noci spát. Bral jsem to jako „Prostě dokončím tohle tour, posledních pár týdnů, a pak jdu na léčení.“

Když jsem šel do léčebny poprvé, všichni na to byli připraveni, všichni kromě mě. Byla to pro mě fakt hrozná zkušenost. Už jenom fakt, že jsem celebrita a všechno to kolem, připadal jsem si jako ryba na suchu. Říkal jsem si „Nemám žádný problém., to všichni ostatní ho mají. Jsem dospělý chlap, měl bych být schopný dělat, co chci.“ Přesně tohle se závislým honí hlavou. Zůstal jsem v léčebně asi dva týdny – pak jsem odešel.

A samozřejmě jsem to nedal. Začal jsem brát Vicodin týden po tom, co jsem se vrátil domů, takže jsem byl dohromady čistý asi tak tři týdny. Pak jsem začal i s NyQuilem. Měl jsem s ním problém dokonce, i když to byl jenom normálně prodejný lék. Znovu to u mě všechno spustilo. Snažil jsem se odrovnat pitím, ale občas, když toho moc vypijete, to má přesně opačný efekt a udrží vás to na nohou. Takže zase sedím u telefonu, na lince dealera, a snažím se sehnat Valium nebo cokoliv, díky čemu bych mohl spát.

Celý ten problém byl už tak dost zlý, ale když se stalo to s Proofem, všechno se ještě zhoršilo. Není to omluva pro to, že jsem bral drogy, ale jestli jsem k tomu měl někdy důvod … Byla to pro mě výmluva, abych si prostě mohl říct „Seru na to.“ Prostě jsem do toho úplně spadl. Bylo to pořád horší a horší, až k bodu, kdy jsem prostě sháněl drogy kdekoliv, kde se dalo. Měl jsem přátele – spíš takzvané přátele – kteří brali stejné sračky jako já. Dali mi dávky, a já je skladoval.

Takže jednoho dne, to bylo přesně před Vánocema 2007, jsem si sehnal nějaké prášky. Někdo mi je prostě dal, byly modré, a tvarem vypadaly jako Vicodin. Šel jsem za ním, aby mi dal cokoliv v čem je codein – Tylenol 3s, 4s, ale oni mi dali tyhlety modré pilulky. Řekli mi „Vem si tohle, je to přesně jako Vicodin, jenom ti to tak nezničí játra ..“.Vzpomínám si, že jsem si jednu vzal v autě cestou domů, a říkal jsem si „Wow, tohle je kurva skvělý“. Ani jsem se neptal, co to bylo. Prostě „Tohle tě uspí a ještě to nezničí játra? Právě jsem si vybral novou drogu.“

Během dne nebo dvou jsem byl zpátky a chtěl další. Tentokrát jsem jich dostal tak 15 nebo 20. Myslím, že ještě ten den jsem jich vzal půlku. Vzpomínám si, že jsem do večera nebyl schopný hnout se z postele. Doslova jsem se nemohl hýbat. Lidi mi tvrdí, že jsem se ten den choval divně – reagoval fakt pomalu a tak. Myslím, že jsem spal od tří odpoledne do deseti večer. Tady si vzpomínám, jak jsem se vzbudil a nemohl se hýbat. Řekl jsem si „Seru na to, prostě zůstanu ležet.“ Probudil jsem se další den v poledne. Doslova jsem prospal celý den – od tří, čtyř odpoledne do poledne dalšího dne.

Takže jsem vstal a říkám si „Fajn, teď jsem v pohodě… jdu si vzít další.“ Půlku jsem vzal ten první den, a druhou půlku hned den potom. A poslední, co si pamatuju, že jsem šel do koupelny. Vzpomínám si, že jsem si stoupl nad záchod, a pak přepadl dozadu. Zády jsem vrazil do koše a rozmlátil ho. Pak jsem vstal, a tentokrát jsem spadl druhým směrem, na stranu. Vzpomínám si, že podlaha v koupelně byla studená. A já se snažil doplazit ke koberci. Dostal jsem se k němu, a to je poslední, co si vybavuju. Další kousek příběhu si z jistých osobních důvodů nechám pro sebe.

Text pokračuje v následujícím článku.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *