Recenze: Orion a James Cole – Orikoule (2008)

OrikouleTak po delší době se opět podívám na nějaké to hudební album. V poslední době jsem spíše zažíval období sucha, po zklamání od Headdyho jsem už jen málo věřil, že mě něco zaujme. Spíš jsem se už tak nějak viděl, že s přibývajícím věkem mě hip-hop přestává bavit. Ale omyl, Orion a James Cole mě se svým albem Orikoule přesvědčili o tom, že přeci jen hop-hop je můj styl a povětšinou mě baví. Album Orikoule vyšlo vloni začátkem prosince a ohlasy na internetu na něj byli více než dobré. Byl by pro mě hřích tohle album nezkusit.

Orikoule nabízí celkem 14 tracků + jeden remix. Krom Oriona (PSH) a Jamese Cola (Supercrooo) se na albu objeví i Hugo Toxxx, Wladimir 518, Čistychov, DJ Wich a další. Samotná jména už slibují slušné album, ale i tak to jde vždy zkazit. Orion a James Cole však předvedli, že umí a že Orikoule za poslech stojí. Pro mě po dlouhé době (konečně) další zábavné album, kde se najdou tracky, které nestačí slyšet jen jednou. Texty sice někdy pokulhávají, někdy jsou však zase vyloženě nadprůměr. Často se týkají sexu a podobně, ale na rozdíl od Headdyho jsou trefné a dobře podané. Sprostý text mi nevadí v případě, že nestaví jen na tom, že je sprostý. Pokud tomu je naopak, je to o ničem. Na Orikouli je sice text většinou sprostý, ale tracky nestojí jen na tom a vše je tedy tak nějak v souladu.

„Je to švíhák lázeňský, není na chlapy je na ženský, ve vzduchu je cítit nevěra, všichni vědí, že se to nemá a nedělá“ (Švihák lázeňský)

K albu jsem přistupoval trochu s odstupem, ani jsem nepočítal s tím, že by mě mohlo zaujmout. Orionovo PSH jsem sice chvíli poslouchal, ale nikdy mě moc nebralo. Z jeho tvorby mě zaujalo asi nejvíc album Teritorium 2, kde například track Zápas je hodně luxusní. Mimoto, track Zápas je feat. právě s Jamesem Colem. Jinak Jamesovo Supecrooo jsem taky nikdy moc neposlouchal, až na pár tracků mi to nic neříkalo (Superstar, Kariéra, Benchpress). S Orionem to ale Jamesovi vyloženě funguje a Orikoule je toho zatraceně dobrým důkazem. Kdo neslyšel, nepochopí.

„Lítaj tu humři do huby, ryby sami ze sebe dělaj filé, samí krásní lidé, ve správnou chvíli držej huby, politici jezděj MHD, z mostů nikdo neskáče, všichni milují svou ženu a někdo má i dvě“ (Země vzdálená)

Samozřejmě jsou i tracky co mě moc nebaví, ale těch je jen pár, většina je pro mě neprůměrná a pecky jako Švihák lázeňský, Země vzdálená, Lůzr a Afterparty jsou prostě něco, co jsem hledal a dlouho nemohl na české scéně najít. A konečně našel. Orikoule je prostě dobrý album, který rozhodě za poslech stojí. I když jsem k němu přistupoval s odporem, můžete třikrát hádat, co mi hraje za zády při psaní této recenze. Ještě poslední poznámka: byl jsem mile překvapen, že na albu už neslyším věty typu „my jsme nejlepší“ ale spíš opak „seš lůzr jak my“, což je pro mě na CZ scéně novinka.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *