Recenze: Prago Union – Dezorient Express

Prago Union Dezorient ExpressPo více jak dvou měsících od vydání alba nejspíš nadešel ten nejvyšší čas, abych konečně sepsal něco k nové desce Prago Union. Článek jsem se chystal napsat už delší dobou, ale až teď tak nějak cítím, že poslední dobou je nejvyšší čas (pomalu to spěchá, brzo bude pozdě).

První dojem byl, musím říct, značně rozporuplný. Deska na mě působila dost rozpolceně a tracky nasázeny jen tak nesourodě za sebou. I teď, s odstupem času, bych je řadil mírně jinak. Nakonec ale většina negativních pocitů zmizela a deska se podle mě velmi povedla. Ale zpět k prvním dojmům. Asi nejvíc mě překvapilo přepracování tracků „My to tak máme“ na „Furt to tak máme“ a změna beatu u Dezorient Expressu (a některé změny textu). Je to podle mě škoda. Původní energií nabitý track My to tak máme, měl s beatem z HDP prostě svoje kouzlo (track měl být mimochodem už na HDP, Kato ho ale nakonec vyřadil). Původní verze tak zůstala akorát v záznamu koncertu z Jaroměře.

Další věc, které si člověk okamžitě všimne, je Katovo šišlání. Když jsem slyšel první tracky v rádiu, panovalo čisté zklamání a kroucení hlavou. Popravdě jsem nevěřil vlastním uším. Nakonec to nezní tak špatně a dá se to ignorovat (těžko to ale pouštět nezasvěceným lidem, kteří se okamžitě zaměří na šišlání a tím pro ně Prago končí).

„ Můj život na kousky jsou samý katastrofy, zato už jsou ale vážně profi, pochyb není nikdy dost, sázim samý boty přesto nejdu nikdy domu bos … Svět by měl vědět, že se z něho neposeru, mám totiž jeho školu, občas to máme jako ty dva na semaforu, neschopný zářit spolu … (Prago Union – Kata Strofy)“

Textově se jedná opět o vrchol domácí scény, hrátky se slovy, v nichž si každý najde to svý ne-li sám sebe (to se mi u Kata povedlo zatím vždy) nenajdete snad nikde jinde. Možná vás zprvu zarazí recyklace některých rýmů a slov z featuringů, Terkel rapu a HDP. To ale ve finále většinou vyzní jako navazování na předchozí počiny, než na ztrátu inspirace. Přesto bych počet stejných slov / rýmů uvítal nižší.

Kato je vyznavačem „hutných“ beatů a většina z nich zní skvěle – namátkou třeba fantastický Hip Hop nebo melodická Procházka parkem. Zklamáním je pro mě Z Patra připomínající Bestiáře – ani jeden z tracků mi prostě nesedí. Co nevysvětlíš, to musíš vytmavit. Asi nemá smysl rozebírat track po tracku (je jich 22 včetně interlůd), proto zmíním jen ty, pro mě nejlepší. Kata Strofy, zábavná 1/4 (čtvrť) na prd, Procházka parkem, Nadživotní, Nekronika a Hey! Textová bouře dotažená téměř k dokonalosti.

„Tak rád bych s rozvalil pod slunečníkem s long drinkem a dloutánskym brkem bych dělal dlouhý nosy na racky z ještě delší chvíle, máme dohodu s vesmírem, že si vzájemně vstříc výdem … (Prago Union – Procházka Parkem)“

Obecně můžu vlastně říct, že si nejvíce užívám klidné závěry alb (platí obecně), proto je pro mě nejspíš vrcholem track Hey! Stejně jako Kato se musím přiznat, že mě honí podobné myšlenky. Ne že by se pral s můzou, ale spíš s tím, jak dlouho mě ještě láska k muzice tohoto stylu vlastně vydrží. Zatím si neumím představit, že by to bez hudby muselo nějak jít. Za sebe taky doufám, že Kato bude ještě nějaký ten pátek sázet ganžu a né stromy, stavět si hlavu a né domy.

„Musim se přiznat, že čím dál častejc trnu hrůzou, co kdyby skončilo tohle mí rande s můzou, vždycky jsem si myslel, že bych bez hudby nedokázal žít, dneska už ale vim, že by to hold muselo nějak jít, možná je vážně načase dostat rozum a být na tomhle světě konečně co k čemu, zasadit strom né ganžu, postavit dům a né si hlavu … (Prago Union – Hey!)“ 

Jako lehké negativum jsem pro mě tracky Skládácí a Apropó – na albu měl podle mě být maximálně jeden z nich. Místo druhého tak tam mohl být třeba track Zakázaný ovoce, který se na album bohužel nevešel. Vyzdvihnout pak musím i určitou vtipnost alba, ať už jde o sebeironii (poněvač jsem ztratil zuby), vtipné hlášky (myslím, že si mámu špatně pochopil, když ti řikala aby ses teple oblík), nebo i úsměvný kontext věci (třeba když Kato ve svém „věku“ rapuje „chci bejt tvoje prsty, když si o samotě a sjíždět níž a níž“).

Pokud čtete můj blog, album vás nejspíš uchvátí stejně jako mě – rýmy se vám budou často honit hlavou a těžko je dostanete pryč – a to je to krásný. Dezorient Express se nepouští jako hudební kulisa, takhle prostě nefunguje. Dezorient Express si pustíte, sednete na prdel a krom poslechu neděláte nic jiného. Bude vás prostě bavit samo o sobě.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *