Hip hopová planeta, díl druhý

Kdysi dávno v BronxuDruhý díl seriálu o historii hip – hopu pojednává o prvních rapperech v Bronxu a okolních oblastí. Také se dozvíte, kdo (nejspíše) stojí za slovním hip-hop a co znamená zkratka MC.

Autorem následujícího textu je James McBride

Čtěte také: Hip hopová planeta, díl první

Skladba hip-hopu je jedinečná, složitá, a v tuto dobu také ohromující. Ať už se spojí s jakoukoliv hudbou, stane se jeho součástí, a zatímco komerční svět zůstává pozadu a teprve se vzpamatovává z facky, kterou spolu s jeho nástupem dostal, hip-hop sám se stává dalším nepřehlédnutelným hudebním stylem. Je to hudba, kterou nelze definovat, a přesto definuje celou naši společnost neuvěřitelně věrným způsobem. Pro spoustu lidí mé generace, přese všechny pokusy ji využít, zastínit, znehodnotit, zařadit, nebo rozebrat, hip-hop zůstává hádankou, povzbudivým voláním, křikem mladých celého světa oznamujícím „Já jsem“. Předpokládám, že by bylo moudré, začít mu věnovat trochu pozornosti.

Představte si hořícího muže. Šlehají z něj plameny. Vběhne do místnosti a vy ty plameny uhasíte. Pak přiběhne další hořící muž. Uhasíte ho, a chcete si jít po svém. A pak se objeví další dva, tři, čtyři, pět. Uhasíte je všechny, a pošlete je do nemocnice. A pak si představte, že se nikdo ani neobtěžuje zjistit, proč ti muži vůbec začali hořet. A to je příběh hip-hopu.

Je to hudba bublající v kotlíku s vařící vodou, kotlíku plném ras a skupin, a právě proto je plná záhad, pouličních prodavačů, přechytralých školáků, rasistů a prodavačů bot, kteří všichni tvrdí, že všechno ví, že jsou „real“, zatímco pravá tvář této kultury je jako tekutý písek, závisí na čase, místě, okolnostech i na tom, kdo zrovna historii vypráví. Tady je ten skutečný příběh: V polovině sedmdesátých let byl New York skoro na dně. Veřejné školy drasticky snížily dotace na podporu umělců. Pryč byly dny, kdy jste mohli přijít do zkušebny, za minimální poplatek si půjčit klarinet, napochodovat si s ním domů, a dohánět svým pískáním rodiče k šílenství.

Takže si děti z Jižního Bronxu a Harlemu vymyslely něco jiného. V létě 1973, v čísle 1595 na Sedmnácté východní v Bronxu, černý puberťák Afrika Bambaataa vystrčil z okna v prvním patře svého domu reproduktor, natáhl drát do svého pokoje, a rozpálil celé sousedství taneční hudbou. V tu samou dobu, jamajský teenager Kool DJ Herc nastartoval scénu ve Východním Bronxu, zatímco technický génius Grandmaster Flash si získával jméno o pár mil jižněji.

Bronx se stal hudebním magnetem pro portorikánce, jamajčany, dominikánce a černé američany z okolních oblastí. Fab 5 Freddy, Kurtis Blow a Melle Mel byli jen někteří z průkopníků. Grand Wizard Theodore, Kool DJ AJ, Cold Crush Brothers, Spoony Gee, a Rock Steady – skupiny breakerů, kteří se scházeli na „battly“ – tančili, obchodovali s rýmy, poslouchali nahrávky ostatních a zkoumali novou výbavu, – aniž by věděli, že zatímco se potulují kolem centra, kde bydlel Bambaataa, tak sepisují hudební historii. Mezi nimi byl i MC, který si říkal Lovebug Starshi, a o kterém se tvrdí, že v přestávkách mezi battly poprvé přišel s výrazem „hip-hop.“

Celé to fungovalo asi takhle: Jeden chlápek, DJ, spustil na dvou pultech desky. Další chlápek – nebo holka – fungoval jako „mister ceremonií“ neboli MC. DJ se naučil posunovat desky pod jehlou tam a zpátky, čímž vytvořil „scratch“, nebo pustit jehlu přesně na místo, kde byl beat nejžhavější, a hrál takový „break“ pořád dokola, aby lidi nepřestávali tančit. MC „rapoval“ do muziky, čímž udržoval párty v pohybu. Jeden MC se pokoušel přeřvat toho druhého. Taky se vytvořily taneční styly – „locking“ a „popping“ nebo „break“. Graffiti umělci přicházejí se slovem „já“ – protože hudba byla celá o vlastní totožnosti: Já jsem nejlepší. Já šířím nejvíc lásky v Bronxu, v Harlemu, v Queensu. Původním středem pozornosti nebyli MC, ale tanečníci, nebo breakeři. Komerční rádia hip-hop ignorovala. DJs prodávali kazety u nádraží nebo ve vlacích. „Rapper’s Delight“ od Sugarhill Gangu – píseň, kterou jsem poprvé slyšel na té párty v Harlemu – prorazila do rádia v roce ’79.

To je celý příběh ve zkratce.

 


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *