Autoři si nárokují už i slovní spojení

Vězení, jail.Autorský zákon a autorská práva jsou dnes stále omílanou otázkou. Já jsem toho názoru, že kdyby naši předci přistupovali k autorství děl stejně jako my dnes, nemáme takřka nic. I slova totiž někdo vymyslel a platí to vlastně pro vše, co na světe existuje.

Ale vracím se k tomu z jednoho důvodu. Zdeněk Svěrák, velká ikona české kultury, to totiž někdy vážně přehání. A to ho mám moc rád a jeho divadelní hry miluji a vryly se mi nesmazatelně do paměti. Před lety proběhla kauza, když firmy umístila na svůj bilboard nápis „upeč … třeba zeď“ což je variace z námětu Svěrákovi a Uhlířovi skladby. Firma nakonec zaplatila odškodné 200 tisíc.

Svěrák ale řádí dál. Jana Bobošíková (nutno podotknout, že s BoBo nijak nesympatizuji, ba naopak) ve své volební písni použila slova (resp. ten kdo to skládal) „Metelesku Blesku, pojďme pomoct Česku”. Krom toho, že píseň samotná je, ostatně jako každá politická píseň, hrozný brak, jde o především spojení slov „Metelesku Blesku”, která pochází z filmu „Marečku, podejte mi pero” (1976).

Film je starý 37 let a přestože jsem ho několikrát viděl, slova Metelesku Blesku si s ním nijak nespojuji. I kdybych si je s filmem spojil, nikdy by mě nenapadlo, že někomu patří. Krom toho je mám zafixovaná spíše jako Meteleskum Pleskum (a dle Googlu nejsem sám).

Mám tedy dle tohoto precedentního případu uvažovat tak, že slova, která zazní ve filmu již nesmí být nikde jinde použita? Slova Metelesku Blesku a jejich variace zlidověli a lidé si je už s filmem ani nespojují, stejně tak mnoho jiných slov, které nám dala literatura a potažmo filmy. Když někdo použije v politické kampani slovo robot, budou ho dědicové Čapkova díla žalovat? Nemyslím si a to přesto, že Čapek toto slovo vymyslel.

Připomíná mi to případ, kdy rodina architekta Karla Hubáčka žalovala pořadatele MS v lyžování, protože v logu akce se objevil motiv Ještědu. Ještědu, na který se může každým sám podívat a stal se symbolem Liberce. Bohužel, bez souhlasu dědiců autorský práv nesmí nikdo tento motiv nikde použít (a na autora jehlanu si nikdy nikdo nevzpomněl!).

Chápu, kdyby někdo okopíroval 90 % díla a vybudoval Ještěd nový, ale nikoli když se použije jeho motiv (navíc k propagaci Liberce a případně i samotného Ještědu). Bagatelizovat (toto slovo znám z Cimrmana, snad nepatří také Svěrákovi) to jde snadno – pokud použijete v díle motiv díla neznámého autora, je většinou rád, že jeho dílo někdo cení. Pokud použijete známé a slavné dílo, většinou vás čeká žaloba. A vy, dědicové díla Karla Hubáčka, Ještěd si dejte do obýváku, nikdo vám ho totiž nebere.

Podobný vzkaz mám i pro Zdeňka Svěráka, od kterého čekám brzy žalobu, protože v běžné konverzaci často použiji variaci na některý z Cimrmanovských vtípků. A vlastně vzkaz platí pro všechny autory.

VÁŽENÍ AUTOŘI, POKUD CHCETE, ABY VAŠE PRÁVA NA DÍLO ZŮSTALA ZCELA NEPORUŠENA, NEVYSTAVUJTE DÍLO VEŘEJNĚ, VYMYŠLENÁ SLOVA NEPOUŽÍVEJTE A VŠECHNA DÍLA SI SCHOVEJTE DO ŠUPLÍKŮ. POTÉ VÁM JE NIKDO NEVEZME. NIKDO VÁS NENUTÍ VNÁŠET DO SVĚTA SVÉ NÁPADY A MYŠLENKY.

Možná si říkáte, že se na to dívám příliš z pohledu prosťáčka. Ale já uvažuji tak, že kdyby naši předci jednali v otázce autorské stejně jako současná generace, nemáme skoro nic a za tvar každé pitomosti platíme autorský poplatek. Vědomosti a znalosti by se měly sdílet, stejně jako umění. Bohužel, když dílo získá slávu, jde vše stranou.

Vezměte si případ, kdy by si obrozenec Josef Jungmann nárokoval práva na slova, které sám „vymyslel” do svého pětidílného slovníku či autor slova „kapesník“ dovolil využívat pouze starý tvar čistonosoplenka. Je to přece jeho dílo a za to mu musíme každý den nesmírně děkovat a platit poplatky.

Dříve to tak naštěstí nebylo, dnes je ale autorství ve spojení se soudy výnosný byznys. A peníze jsou až na prvním místě.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *